Já a anorexie 3.díl

Já a anorexie 3.díl

Pokračování životního příběhu Petry Lukešové (3.díl) :
- ostatní díly najdete na našem blogu

Konečně doma, aneb první, co přišlo v úvahu byla postel. Zmlácená po celodenním výletu a psychické újmě ohledně hostiny a svatby jsem utíkala pod svou deku. Doslova bez energie utíkám po schodech do svého pokoje a bez otálení spadnu vyřízená na svou pohovku. 
Polo rozespalá koukám na hodiny, je něco málo po půl noci a já nedokážu znovu zavřít oči. Kručí mi v břiše, snažím se zhluboka nadechnout. Jak dlouho bude trvat do rána? doma by šlo slyšet i kdyby spadl špendlík, proto nechci vylézt ani na vteřinu a riskovat probuzení rodičů tím, že hladová vyjím celou ledničku. Celý den jsem snědla něco málo kolem půlky jablka k snídani a čtvrtku jednohubky, kterou jsem z donucení musela rozžvýkat před sestrou. Naštěstí už nestihla postřehnout, že druhou část jsem rychle hodila psovi.
„Dáš si čajíček?“ Sestra Nikola našpulí pusu a vlepí svému příteli, který přijel na víkend, pusu na tvář. „Nebo kakao?“ Usměje se na ní a milovník sladkého už uždibuje kousek tvarohového koláče. „Dáš si taky?“ Otočí se na mě a já nevím, co odpovědět. Stačí říct ano – ne, ale já mám pocit, že obě slova jsou nadlidský úkol. 


Naštěstí někdo zazvonil, a tak nadšený pár, ruku v ruce skočí do svých bot a míří k brance našeho domu. Popadnu, jako zběsilá, krabici s čokoládovým práškem a snažím se s třesoucíma rukama najít složení. Na prvním místě, jak pochopitelné, stál CUKR. Toto slovo je pro mě jako smrtící dávka jedu. Ani náhodou, odhodila jsem zpátky na pult balení kakaa a uchopím madlo lednice. Máslo, salám, šunky, bílé i ovocné jogurty, včetně výběrů všech sýrů. To vážně se celý život takhle stravujeme?
Usedávám na židli spolu s hrnkem černého čaje a žitným chlebem. Odhodlaná usrkávám z horkého šálku a snažím se nevnímat hlad. „Ty to budeš jíst suché?“ Nika míchá u sporáku mléko, aby se nepřipálilo ke dnu hrnce a vedle do mističek nasypává přeslazené, kokosové müsli. Vražedným pohledem mi podává balíček mazacího sýru, který si neklidně třesoucí se rukou pokládám vedle chlebu. Snídaně je přeci základ, je potřeba se pořádně najíst a mít celodenní – dvoudenní – hlad není nic pro mě, jako pro znamení býka a milovnici jídla. 

„Nezapomeň ty deštníky!“ Křičí na tátu mamka a snaží se dopnout přecpaný kufr oblečení. „Děláš, jak kdybychom odjížděli na měsíc.“ Táta zavrčí a neochotně popadne dva deštníky a hází je do otevřené igelitky s potiskem berušek. Jsem nadšená, poslední týden prázdnin a my jedeme na Lipno si užít do posledních doušků paprsky sluníčka. „Nechceš sebou ovoce do auta?“ Mamka balí narychlo teplé toasty do alobalu a jejich vůně se mi vryje pod bělavou kůži do hladového žaludku. Už pár měsíců přežívám na trochu kukuřičných cornflaků, tmavého chleba a občas přijde v úvahu i maminčina zeleninová polévka s knedlíčky, které si bez výhradně vyndávám. 
Šesti hodinová cesta autem je vyčerpávající, skoro na každém zastavení jsem se musela protáhnout, protože moje rozbolavělá kostra nestačí posledních pár dní žádný fyzický nátlak, vlastně ani odpočinek. Mamka ke mně přistane zezadu a s pohlazením mi vlepí pusu na tvář. „Vypadáš posední dny hrozně přešlá.“ Zmáčkne mi jemně ruku a já se na ní jen podivným úšklebkem snažím odpovědět. 
Ubytování průměrné, nedaleko jezero na koupání a poblíž v kempu velký tenisový kurt. První procházka před večeří, ptáci zpívali hlasitěji, než je obvyklé a hlava se mi začala točit. „Vyjdeme jenom tady ten kopec a pomalu se vrátíme.“ Láskyplně s odhodláním vykročí vpřed a nechává za sebou mě i s tátou. „Příliš akční.“ Zapaluje si už druhou cigaretu za sebou a mrknutím oka na mě vyhrkne spoustu mlčivých otázek, na kterých sama neznám odpověď.


První večeře, bufetový režim, a tak se podepsala nátura všech Čechů, když si berou už osmý talíř smažených brambor s vepřovou kotletou. Naštěstí vedle stála zelenina na páře, vařená rýže, kuřecí játra, spousta zeleninových salátků včetně ovocných špízů a v neposlední řadě, jako dezert dne, borůvkové knedlíky, sypané strouhaným tvarohem a moučkovým cukrem. Pro mě vnitřní boj započal, ale když se přede mnou na stůl dostavila dávka kukuřice, vařené mrkve a opečeného celeru spolu s rýží a bramborem, moje vyhladovělé tělo odmítlo už dál protestovat a započal boj mě VS plného talíře. Vyhrála jsem, dosáhla jsem úspěchu, neboť dva talíře přílohy se zeleninou do mě zahučelo jako nic. „Dezert?“ Vkládá si do úst táta lžíci plnou másla, jenž zteklo ze sladkých knedlíků. „Ne děkuji.“ Nohou pod stolem se snažím vykroužit osmičku, snažím se dostat ze sebe veškerou nervozitu, která se ve mně začíná stále víc a víc kupit. Dříve jsem jedla víc, uklidňuji se, ale když se podívám na židli, kde sedím a místo očekávaného plochého břicha uvidím jeden velký balón, přestávám myslet na vše pozitivní a ztěžka se mi chce zvracet.

Chcete odbornou pomoc s proměnou postavy ? Podívejte se na naše PRODUKTY FITNESS

JÍDELNÍČKY NA MÍRU

TRÉNINKOVÉ PLÁNY NA MÍRU

Přidáno dne 2017-12-23 Fitness a krása 0 566

Zanechte komentářZanechte odpověď

Musíte být přihlášeni pro přidávání komentářů.

Nejnovější komentáře

Žádné komentáře

Prohledat blog

QR code

Nedávno zobrazené

Žádné produkty
Porovnat 0