Já a anorexie 2.díl

Já a anorexie 2.díl

2.díl životního příběhu Petry Lukešové, JÁ A ANOREXIE :


Slunce mi hřeje do tváře, všichni zahalení do krátkého oblečení se snaží do sebe narvat, pokud možno, co nejvíce ogrilovaných – mastných – kousků masa, čerstvých – určitě tučných – plátků okurky se solí, -sacharidů plných – brambor. Podívám se na telefon, který ukazuje něco málo po půl druhé. Zaráží mě představa, že je na sluníčku 35 °C. Je mi zima. Přejedu si pokožku rukou a snažím se zahnat husí kůži, jenž se mi kazí dojem svatby a hanobení dalšího jídla.

„Proč sedíš stranou?“ Všimne si mého nepokoje mamka, moje jediná strážná duše. Jako malá jí máma týrala, rozhodně neměla lehký život a do teď obtěžkávána každodenní prací, stresem a domácími povinnostmi na děti nikdy ne jinak než s úsměvem. Uvědomila jsem si, jak úžasná je a na chvíli mi to vše bylo líto. Ale přeci jeden den nejíst, vždyť se nic nestane. Asi mi jen není dobře. 
Chytne mě za ruku, když vidí, jak mračivý obličej se dívá do rozpáleného ohně. „Je tu asi tak sto stupňů, fuj.“ Odtáhne se kousek dál od rozžhaveného dřeva a snaží se ve mně najít aspoň malý náznak štěstí. „Je mi chladno.“ Gestem mávnutí ruky se jí snažím odehnat od sebe, nechci abych jí trápila a přeci, jen jeden jediný den. „Celý den si nic nejedla, je ti teď zima, budeš nemocná.“ Pokládá mi ruku na čelo. „Jsi jako led, běž si zalézt někam dovnitř a lehni si.“ Burácí se ve mně hlad, a touha na ní zařvat se stupňuje. „Nebo kousek koláče, nechceš donést?“ Otáčí se ke mně se svým talířem. „Co trochu bezinkové limonády, je moc dobrá a slaďoučká!“ S úsměvem podává plastový kelímek.

„Panebože nech mě být.“ Vykřiknu na ní a v její tváři se v ten okamžik objeví zmatek s panikou dohromady. Bylo to poprvé, co jsem na ni vyjela. Vždy to byla spíše moje nejlepší kamarádka než máma, ale já se už nedokázala udržet. Kručící žaludek si hrál svoje a já doufala v jediné, že konečně vypadne ode mě.

„Chtěla bych říct, že až přes všechny naše neshody a pády v životě, opravdu ho miluju a nadále mu budu stát po boku, konečně už si se Michale rozhoupal, jako manželka.“ Nevěsta pozdvihne pohár šampaňského a symbolicky si ve vzduchu ťukne s ostatními. Rozezní se potlesk spolu s posledními slzičkami ze strany rodičů nevěsty a ženicha. 
Rozkrajuje se dort, rychle se jako energická družička chopím papírových tácků a pomáhám roznášet kousky všem, kteří dorazili. V hlavě mi zní zvláštní myšlenky a zároveň panika, nebudou po mě chtít, abych ten velký, máslový, barevný, cukrový, sacharidový dort jedla? Zabít mě snad nehodlají. 

„Tenhle je velký.“ S úsměvem rozkrajuje nevěsta další a podává mi tácek. Je velký a já mám právo na to, abych vybrala, komu ho dám. Mířím k hubené holce stejného věku. Bez problémů ode mě přebírá pohoštění a lžičkou si ukrajuje první sousto. „Jeden maličký.“ Dostávám další nášup a chtě nechtě, automaticky mířím k silnější postavě jednoho z kamarádů, který funí hned poté, co si sednul na lavičku a zapálil si poslední cigaretu před pár vteřinami. Mám pocit, že tací lidé ocení to, že dostanou malý nášup, a tak nebudou vystavěni pomluvám, že moc jí.
Dosednu si k rodině a přede mně přistane kousek dortu. „Poslední dva kusy pro tebe, za to že jsi pomáhala.“ Babička mě hladí po tváři a pomalu ode mě odchází. DVA? DVA kusy připomínající balvan cukru, plného šlehačky a čokolády? Už jen ta myšlenka se mi uvěznila tak hluboko v žaludku, že jsem nemohla spolknout ani doušek samotné vody. 

„Mami, nemusím, že ne?“ Podívám se svými modrými oči zděšeně na mámu, která pochopila, že mě pohltila panika. „Ne.“ Snaží se usmát, ale místo upřímného gesta ze sebe dostane jen pokroucenou tvář. „To snad ne.“ Táta vstane a do kapsy si sahá na zapalovač, aby si mohl zapálit svou cigaretu po sladkém. Rozklepou se mi kolena, z táty jsem měla vždy respekt, ať řekne cokoliv. „Jedno sousto.“ Nabízí mi svou vidličku s neochotou si jí vezmu, vyčkám, až odejde kouřit se svým kamarádem a vidličku s prvním nadšení položím vedle dortu.

Máma pochopila, že něco není dobře. Pochopila, že mě není dobře. I přesto nad tím mávla rukou a dojídá dort za mě. Děkuji mami.

Chcete odbornou pomoc s proměnou postavy ? Podívejte se na naše PRODUKTY FITNESS

JÍDELNÍČKY NA MÍRU

TRÉNINKOVÉ PLÁNY NA MÍRU

Přidáno dne 2017-12-11 Fitness a krása 0 579

Zanechte komentářZanechte odpověď

Musíte být přihlášeni pro přidávání komentářů.

Nejnovější komentáře

Žádné komentáře

Prohledat blog

QR code

Nedávno zobrazené

Žádné produkty
Porovnat 0